Dopoledne jsme byly s mamkou doma, nechtělo se nám ven, protože nás odpoledne čekala cesta do Mostu na rehabilitaci. Jsem z toho byla zas nešťastná. Fakt to tam nemám ráda. Jediná dobrá věc co tam mají je véééliký zrcadlo, kde se můžu pořádně prohlídnout.
Jely jsme i s babičkou a vzaly jsme to tentokrát vlakem. Tam se mi to líbí, pěkně jsem si s ním notovala, stejnej zvuk ještě neumím, to chce víc cest, ale už se tomu blížím.
Na rehabce mi sestra poprvé za celou tu dobu potěšila. Prej už tam asi nebudu muset, krásně pasu, jsem šikovná, jen prej bych s otáčením na bříško mohla ještě alespoň měsíc počkat. Ta ženská je blázen. Já jsem moc ráda, že nejsem odkázaná na to, až mě maminka otočí. Ještě uvidíme co řekne paní doktorka na neurologii kam jdu 29. září.
Z rehabilitace jsme jely do bytu, kde jsme se měly sejít s taťkou.
Naši jeli kvůli linu a pak už se frčelo domů. Nemohla jsem se dočkat do postýlky, nějak mě to zmohlo. Před spaním jsme s mamkou trénovali zvedačky z lehu, abych protrénovala krční páteř a mamka pěkně čučela, když se mi povedlo se zvednout. Jsem se jí nasmála, když jsem viděla jak valí oči a byla celá vyplašená.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat