Čekal mě velkej den. Měla jsem jet do nemocnice na neurologii, aby mi paní doktorka řekla, jestli musím ještě cvičit vojtovku nebo ne. Vstala jsem brzo a pak už neusnula. Vezl nás strejda Matěj. Jela jsem s ním poprvé, tak jsem si to chtěla užít a nezabrala jsem ani v autě.
Na neurologii jsem jim ukázala co všechno dovedu, paní dr. se dost divila a do papírů mi napsala, že předbíhám motorický vývoj. Nevím sice co to znamená, ale že dokážu lézt to je jistý :-) Nejsem žádný prťe.
Usnula jsem až cestou domu, mamka mě přendala do postele a já spala tři hodiny. Pak jsme se šly ještě vyvětrat.
Večer jsem ho zalomila v půl 7.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat