Ráno jsme měli jít s máminou kamarádkou Lenkou na procházku. Nejdřív jsme museli do krámu a protože jsem trošičku zlobila, tak se mnou maminka nikam nešla. No nedivte se, vezla mě v kočáře. Nic z něj nevidím, tak mě to tam vůbec nebaví. Ze šátku mám pěkně rozled a vidím, kde se co šustne. Prej ze mě roste pěkně zvědavá ženská. Běda jak se mnou naši stojej na místě, okamžitě se ozvu. Nechápu, že je to nezajímá, vždyť je všude kolem tolik věcí, který stojej za to.
Odpoledne jsme jeli za Káťou, Péťou a miminkama. Už jsem to nevydržela a návštěvu jsem skoro prospala. Péťa si mě choval, ale asi mě neunesl, protože moc dlouho nevydržel. No to nevím, jak bude držet ty miminka dvě. Já jim totiž prozradím, že v náručí je to moc prima. :-)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat