uplynulej tejden

Tak protože nebyla nálada každej den psát, co se děje, tak to vezmu najednou a shrnu co se stalo.

Jak už jsem psala dostihla mě nemoc. V pondělí mamka volala k dr. jestli mě má táhnout v těch mrazech ven, že mám vysoký teploty. Dr. řekl, že už tam není a ať přijdeme v úterý horečka nehorečka. Mamka byla docela naštvaná. No ale v úterý jsme se tam vypravili. Vezl nás děda, abych jela alespoň vyhřátým autem a nemusela jsem si sedat do našeho studenýho vymrzlýho. Nakonec bylo ale celkem sluníčko, tak jsme jeli našim, protože se nám nechtělo přehazovat sedačku.
Dr. mě pěkně naštval a mamka taky, držela mě, aby se mi tam mohl kouknout nějakým dřívkem. Čapnul mi jazyk a šťoural mi v krku. Byla jsem hrozně vzteklá a škubala se. Naštěstí uznal, že mám sílu jak bejk a řekl, že to angína není. Pak mi narval pod tričko něco hrozně studenýho a poslouchal. Protože umím kašlat i na povel, tak jsem mu zakašlala a taky dobrý. No tak nás poslal domů s tím, že když ty teploty nepřejdou, tak máme přijít v pátek s močí. Dostala jsem ještě doporučení na alergo a jelo se.
Babička skákla do lékárny pro nějaký jiný léky, naši mě teď léčili jen nějakýma paralenovýma čípkama.
Ten lék byl asi nějakej zázračnej, protože mi po něm teplota okamžitě klesla a už nestoupla. No jenže do toho jsem se osypala. Ještě, že jsem nemusela vylejzat a žádnej kluk mě tak neviděl. Styděla bych se. Naši uznali, že jde asi o šestou nemoc a v pátek už jsme k dr. nešli. Do toho konečně přišla mamka na to, že se mi vykloubal pátej zub. No trápení to bylo hrozný. Zdálo by se, že je po všem, ale neee. Začal mi slušnej průjem. Děs! No a z toho všeho jsem byla tak špatná, že mi ani jídlo nechutnalo. Ať mi dali co mi dali, nic mi nepřišlo vhod. Občas jsem okousala postýlku nebo ovladač nebo něco podobnýho, ale jinak nic.

Ještě se musím pochlubit, že už jsem fakt šikovná. Umím dávat pusinky, kašlat, mlaskat, udělat pápá, ukázat jak jsem veliká, paci paci pacičky, taky hrajeme na schovku a přišla jsem na to, že i já se můžu schovat a nejen naši. Den ode dne mám větší a větší rovnováhu a už umím skákat i do výšky. S tou chůzí jsem si to ale rozmyslela a pořád se radši vydám po zemi po čtyřech než po dvou.